Marika, jak ji neznáte

Nejen o cvičení, životním stylu, vzniku projektu 30ti denní výzva, ale také o její 13. komnatě.

Marika Janečková, zakladatelka projektu 30ti denní výzva. Na první pohled vizionářka s hlavou plnou úžasných nápadů. Přestože si za poslední 2 roky prošla velmi náročným obdobím plným osobních změn, dnes stojí opět pevně na nohou. Je zpět! Plná nové životní energie a plánů.

Dnešní rozhovor bude malinko odlišný, pokusím se Vám Mariku představit tak, jak ji neznáte. A příště se můžete těšit na nějaký Mariky tip, článek nebo zážitek z její cesty za zdravým životním stylem.

Jaká jsi byla jako teenager a co jsi chtěla tenkrát dělat?

Když jsem se Mariky zeptala, jaký byla teenager, její odpověď mě nepřekvapila (téměř všechno totiž dělá dodnes, jen jsme si už na to všichni zvykli).

„Já jsem vlastně byla už před pětadvaceti lety youtuber, všechno jsem pořád natáčela, zpívala (falešně), tančila. Akorát v tu dobu to nebylo díky bohu možné někam posunout. Myslím, že bych jinak teď chodila v masce.“

Jaká byla první zkušenost Mariky s fitness cvičením a proč vůbec s cvičením začala (hlavně se jí neptejte na více než jednu otázku).

„Baví mě těch několik otázek zabalených do jedné. V tomhle mám asi chlapské myšlení a úplně se teď nesoustředím, na co mám odpovědět. Každopádně řeknu zkušenost, která mi utkvěla v hlavě, to byla sranda. Bylo mi asi 18 a tehdy jsem hodně obdivovala Olgu Šípkovou. Kdo by si pomyslel, že zrovna ona bude za 20 let pro mě tak moc důležitý člověk. Především ve chvílích, když mi začalo být psychicky špatně. Chodila jsem do jejího fitka a tam jsem prvně viděla kulturisty. Jakooo… Fakt jsem se tehdy zařekla, že kulturistu nikdy! Strašně se mi jako muži nelíbili! No a za pár let jsem toho kulturistu měla samozřejmě doma.
Cvičit jsem začala hlavně proto, že jsem měla dost přísné rodiče. Hodně nás drželi zpátky, a tak cvičení bylo jedna z mála povolených aktivit co jsme mohli.“

Marika sama o sobě říká, že nikdy vlastně nebyla žádná fit girl. V podstatě je úplně obyčejná líná ženská, která nemá ten dar, že by bez sportu a zdravé stravy nemohla žít. Má to přesně naopak, a na tom vlastně její projekt vyrostl. Holka, které to bylo fuk. Odjela do USA a tam 30 dní v kuse jedla jenom hranolky, burgery a pila colu. Někdy stačil i ten americký vzduch, aby se probudila s kilem nahoře.

„Když jsem se vrátila zpátky, bylo to právě silné „proč“ nebo také motivace, něco se sebou dělat. A je to vlastně pořád to samé, akorát tehdy to bylo vypadat dobře, a dnes je to cítit se dobře. Už prostě vím, že když si věnuji nějaký ten čas, tělo se mi odvděčí. Nic mě nebolí, mám se více ráda, jsem na sebe pyšnější.“

Začátky ale tak jednoduché nebyly. Vše bylo spíš amatérské, na druhou stranu však krásné. Velkou zásluhu na tom měla její obrovská víra. Brzdit ji začaly až názory odborníků, které se samozřejmě lišily. Přitom je to tak jednoduché.

„Každý z nás ví, co dělat, aby se cítil dobře. Stačí jen naslouchat svému tělu. Je to jako s dítětem. Každé dítě je dokonalé do chvíle, než mu začneme radit co je dobré a co špatné, než ho pošleme do systému. Až v pozdějším věku opět zjistí, že nemá smysl hledat venku, ale uvnitř sebe sama.“

Co tedy doporučuje Marika ?

„Takže i já doporučuji, čtěte, koukejte, vnímejte, ale hlavně! Zkoušejte a dělejte si vlastní názor. Tohle mi prospívá a tohle ne. To je jediný udržitelný styl. Vaše tělo ví, co potřebuje.“

A jak se od Té doby posunuly cvičební a stravovací návyky Mariky?

Marika si nejvíce užívá pocit, když jde do obchodu a automaticky ví, co nakoupit. Ví přesně co jsou bílkoviny, sacharidy a co tuky a jak má být talíř poskládaný. Když chce ale zhubnout, vždy sáhne po naší výzvě a jede na cca 80 % podle ní. Díky výzvě pokaždé zhubne a má výsledky. Nicméně velkou část stále přikládá své víře. Prostě jede výzvu a zhubne. Nemá žádný plán B, nemá žádnou nedůvěru. Kdyby ji tam měla, tak to přeci nedělá, proč taky? V tomhle má úplně jasno. Jak říká, je to stejné jako když si vybere na webu dovolenou. Nikdy si pak nestěžuje, že to třeba nevypadá tak, jak si to představovala. Prostě si to vybrala a něco se na tom má naučit. Toto je její přístup k životu.

Jak vznikla myšlenka vytvořit 30ti denní výzvu a co bylo původním cílem?

„Náhoda? Jak už jsem se zmínila výše, za 30 dní jsem hodně přibrala a zajímalo mě kolik za 30 dní zase zhubnu, když na tom budu fakt makat. Chtěla jsem do mého snažení zapojit kamarády. No a povedlo se mi „omylem“ vytvořit veřejnou stránku a zapojit tak tisíce lidí. Myšlenka je, byla a bude pořád stejná. Svým chováním pozitivně ovlivňovat lidi kolem sebe. Chci abyste se měli hezky, měli jste se rádi a bylo vám dobře ve svém těle.“

A teď ke slibované 13.komnatě naší Mariky.

V čem především Tě změnily události posledních 2 let? Můžeš v pár větách shrnout jaké nejtěžší okamžiky jsi zažila a jak jsi s nimi bojovala?

„Tohle je spíš do kategorie Na férovku (naše nová kategorie v blogu). Každopádně nevím. Nevím proč to člověk všechno nechá zajít až tak daleko, kdy už úplně rezignuje a znecitliví. Je toho strašně moc a nedá se to shrnout do několika vět.“

(Pokud budete mít zájem, zanechte zde komentář a uděláme na to téma samostatný článek nebo video).

„Prošla jsem si syndromem vyhoření, depresemi, úzkostmi, panickými ataky, psychosomatickými problémy, rozpadem rodiny. Je toho opravdu hodně. Každopádně právě ve chvíli, kdy mi bylo úplně nejhůř se ke mně dostala kniha Vyhořet může každý, kde své problémy popisuje Olga Šípková. V tu chvíli jsem si uvědomila, že na tom vlastně není nic špatného. Rozhodla jsem se, podělit se s ostatními o své zkušenosti, stejně jako to udělala Olga. Nikdy nemůžete vědět, komu zrovna můžete pomoci.“

A na závěr nám Marika prozradila, jaké životní motto ji absolutně vystihuje. Dle jejích slov, je strašně zajímavé, jak se to mění.

„Dříve to bylo: Tam, kde je vůle, je i cesta. Teď to je: Děj se vůle vyšší moci.“