Mohlo by se zdát, že tento článek bude určen jen maminkám malých dětí. Nenech se ale zmýlit, milý čtenáři! Pečovat přece mohou i tatínkové. A opečovávaným človíčkem nemusí být jen malé dítě.

Také znáte ten pocit, že při péči (mateřské, rodičovské…) prostě nestíháte cvičit a věnovat se sami sobě? Máme pro vás jeden poznatek, který je všeobecně známý především mezi lidmi pečujícími o někoho s handicapem, ale dá se směle aplikovat i na rodiče zdravých dětí. Jaké že moudro to je? Velmi jednoduché. Zní totiž: Pečující osoba má pečovat především o sebe. Ne „také o sebe“, ale PŘEDEVŠÍM. Možná to zní sobecky, ale věřte, že tomu tak není. Je to tzv. princip kyslíkové masky. Letěli jste někdy letadlem? Pokud ano, pak víte, že letušky říkají pasažérům, aby v případě nehody nasadili masku nejdříve sobě. Proč? Aby pak měl kdo ochránit děti. A přesně tak to funguje i v momentě, kdy jde o naši pohodu a kondici fyzickou i duševní. Je jasné, že taková maminka pár týdnů po porodu nebude nejspíš mít do plavek postavu panenky Barbie.

Může ale být v rámci možností fit a cítit se hezky. Samozřejmě s ohledem na zdravotní i duševní stav. Totéž platí o rodičích větších dětí i o lidech pečujících o někoho s postižením. Po pravdě řečeno – péče o tělo je extrémně důležitá i ze zdravotního hlediska. Ona nás ta záda sice nebolí hned, ale každý chybně provedený pohyb nebo každičký špatně naposilovaný sval si pamatují. Jednou nám to může naše tělo nepěkně „sečíst“. Anebo nám také jednou může výrazně poděkovat. Věděli jste, že takovéto poděkování a velký bonus může přijít i třeba v době, kdy budeme staří a náš život se bude chýlit ke konci? Autorka článku disponuje zkušeností z rodiny – tatínek byl celoživotní sportovec. Nejen, že se dožil požehnaného věku a ani ke konci dlouho netrpěl, ale byl až téměř do posledních minut schopen pohybu. Tehdy dokonce řekla lékařka z domácí péče (ano, tatínek zemřel doma), že táta jistě dřív sportoval. A to o tom nevěděla. Zkrátka si to svaly pamatovaly a bylo to znát.

Jaké tedy jsou ty tipy třeba pro maminky, které nemohou úplně odjet od děťátka třeba do fitka?

Můžete ke cvičení využít například kočárek. Nejen ke známému bruslení či běhu, ale i provádění posilovacích a protahovacích cviků. Nebo takový lesopark či dětské hřiště, to jsou místa sice původně sloužící k jinému účelu, ale skvělá k vymyšlení pohybu, který vás bude bavit. A kdo ví, třeba se s radostí zapojí i dítko nejen vaše!

O pohybu v lese jsme již psali. Toto prostředí má navíc spoustu dalších benefitů – specifický vzduch, možnost posbírat lesní plody, krásný čas strávený s rodinou nebo třeba s přáteli. Kdo vlastní zahradu, má téměř vyhráno. Na tomto malém (nebo často i velkém, že?) soukromém prostoru se fantazii meze nekladou. I dětská zahradní hřiště se dají využít – zase k protahovacímu a posilovacímu cvičení. Zkusili jste si někdy na zahradě zacvičit například prvky jógy nebo pilates? Nebo zapojit některou z našich výzev? Jděte do toho! Je to velmi příjemná záležitost. Nebo co takové lanové parky? Jistě, bývají určeny dětem.  Ale víte, jak budou děti šťastné, když se zapojíte? Jaká bude i legrace, když vymyslíte nějaké skopičiny? Léto přímo vyzývá k takovémuto pohybu venku. V posledních letech zažívají boom workout hřiště. U každého z nich je i doporučení, jak na jednotlivých stanovištích cvičit. Ta si ale lze samozřejmě přizpůsobit – jak své momentální kondici, tak i doporučeným cvikům třeba právě z našich výzev.

No a co je letním fenoménem? Voda v jakékoli podobě! Ať už máte doma bazén, využíváte koupaliště, cestujete k moři nebo trávíte čas u rybníků, přehrad či řek, všude se naskýtá široká škála možností. Voda, to není jen plavání. Zkusili jste v ní někdy cvičit třeba aerobní prvky? Věřte, je to paráda, navíc se nezpotíte.

Přidáváme i tip pro pejskaře. Zkuste někdy procházku okořenit cvičením. Nemusí to být jen nudné povely pro psa, lze zkusit prvky dogdance, frisbee, bull sportů… dle plemene, preferencí a temperamentu vašeho čtyřnohého miláčka. Pejska můžete vzít i na agility hřiště. Tamní překážky využijete oba – třeba i ke společnému trénování triků. Užijete si krásný čas a bude vám oběma dobře na těle i na duši.

Závěrem si dovolíme se obrátit na ty, kdo pečují o někoho s handicapem. Jak víme, ti opečovávaní nejsou zdaleka vždy jen malými dětmi. Často to jsou dospělí, leckdy i senioři. Milí pečující, nezapomínejte na sebe. I vozíček, na němž sedí váš milovaný, lze využít jako cvičební pomůcku či oporu. Zde opět autorka článku disponuje vlastní zkušeností a říká k tomu: „Vozím téměř dospělé dítě ve velkém zdravotním kočáru. Zároveň s námi chodí asistenční pes. Vyžití venku si najdeme všichni. U kočáru se protahuji, využívám jej jako oporu. V době, kdy kočár vezu, se jej snažím využít tak, aby mé tělo příliš nezatěžoval, ale pomohl posilovat. Důležité je pamatovat na správné držení, ale také na rozvržení sil a na odpočinek.“