Nějak se to tak přihodilo, že jsem se stala výzvařkou. Nadšenou výzvařkou! Jaká byla a je moje cesta? Co mě vedlo k tomu, abych výzvu vyzkoušela? Která výzva to byla? A povedlo se mi dojít k cíli?
30ti denní výzvu mi přihrál do života zřejmě osud. A taky Anetka (ještě jednou veeeeelký dík). No, a když tak člověk píše články o výživě, pohybu, zdravém životním stylu…, nějak tu atmosféru prostě nasaje. S myšlenkou na vyzkoušení výzvy jsem si začala pohrávat asi někdy začátkem léta. Pohled do zrcadla mě ujistil v tom, že by to prostě fakt chtělo. Nebudu chodit kolem horké kaše – zkrátka jsem žena zralá, a kdo už zažil menopauzu, ten ví, že po ní prostě trochu naroste břišní špíček. A já ho nechci. Celý život jsem byla zvyklá na štíhlou postavu, až tak, že mi dříve lidé říkali, že jsem hubená, dokonce jsem jednou na svou adresu slyšela i nemilé slovo „vychrtlá“. Ale bývala jsem prostě štíhlá a vysoká. No, a po menopauze už jsem byla jen vysoká. U mě je to navíc podpořeno i stresem, pečuji totiž o těžce handicapovanou dceru, takže mou běžnou realitou je strach, že mi dítě při některém z velkých záchvatů náhle zemře. Tady se asi sluší dodat, že na zpracování svého strachu pracuji na více frontách. A velkou oporu mám ve svém muži, který navíc na svém strachu pracuje též.
Je tu samozřejmě další aspekt – právě pro svou dceru potřebujeme být oba zdraví. I proto jsem se pustila do výzvy, chtěla jsem získat zpět kondičku, kterou jsem v poslední době ztratila kvůli tomu, že s dcerou teď zdaleka nemůžeme být tak aktivní, jak jsem byla zvyklá. Prostě často sedíme doma na zádeli. A mě to úplně nebaví.
Jako svou první výzvu (ano, milý pozorný čtenáři, správně tušíš, že není poslední) jsem si vybrala Břicho snů 2.0. Jaká očekávání jsem měla? Že se budu hodně potit a zadýchávat a že budu u cvičení hodně nadávat. A ano, to se splnilo. Nadávala jsem samozřejmě sobě, případně tak nějak do vzduchu. Nikdy ne na trenérky nebo na cviky. Tréninky jsou vystavěny podle mě velmi logicky, příjemně, střídají se s odpočinkem, a co jsem také hodně ocenila, to jsou informace doplněné o vtipné glosy a ujištění o tom, že pocity, které člověk prožívá, jsou normální. Velmi se mi líbí i to, že výzva neznamená fanatismus ve smyslu „tak, a teď už si v životě nesmíš dát rohlík nebo knedlík“. Ne. Naopak, pří výzvách se s takovýmito hříchy počítá a pracuje se s faktem, že jen takto je to cesta udržitelná. Nepotřebujeme přece měsíc jíst zdravě a poté to prostě nevydržet a vyžrat spižírnu. Zkrátka – výzva mi vplula do života naprosto přirozeně a už v něm zůstane. Na každé cvičení se těším. Je to dáno i tím, že jednak jsou v ní plánovány dny odpočinku, jednak si ji můžete pozastavit. To jsem využila v momentě, kdy jsem měla jinou fyzickou aktivitu, nebo kdy moje tělo prostě pociťovalo únavu.
Výzva mi vyhovuje po všech stránkách. Jednak nejsou potřeba žádné velké investice, stačí pouze chuť cvičit. K výzvě totiž stačí podložka nebo koberec, připojení k internetu, plus maximálně pet lahve jako činky. Já sice používám zátěže na suchý zip, neb velké pet lahve doma moc nemíváme, ale jak říkám – stačí prostě PETka. S oblečením se také nemusíte moc „mazat“, já cvičím ve sportovní podporsence a v kraťasech (psssst, v horku někdy i ve spoďárech!).
Videa jsou krátká – od 9 do myslím 25 minut. Můžete si je pustit kdykoliv. A víte, jaký pocit jsem měla? Že je trenérka se mnou v obýváku. Takže člověk prostě sám je a zároveň není. Pro mě jakožto pečující osobu, která občas prostě zažívá domácí izolaci, je i toto velké plus. Myslím, že tohle ocení i třeba maminky na mateřské či rodičovské dovolené. Navíc lektorky umí příjemně hecovat, přesně tak, jak se to dělá i u klasického tréninku, kam člověk dochází osobně. Jo, a k mému cvičení se občas přidává i náš asistenční pes. Dokonce jsem mu musela taky pořídit podložku! Zabíral mi totiž tu moji, mameluk jeden.
No a konec mojí první výzvy? Ten jsem obrečela. Dojetím. Milí přátelé, věděla jsem, že centimetry jdou dolů, zatímco psychická i fyzická pohoda šla nahoru. Ale že až tak? Posuďte sami: Pas: minus 7 centimetrů. Boky: minus 5 centimetrů. A neskutečný, boží pocit.
Ještě bych ráda dodala, že s partou výzvařů je mi prostě dobře. Nejen výzvy, recepty atd., ale celkově atmosféra otevřenosti, lidskosti a přátelství – to je 30tidenní výzva.
Tento článek nemá být reklamou, byť by se to tak mohlo zdát. Je reálným prožitkem mě – výzvařky Péti.
