Petra

Petra

Blog

  • Group:HP, stranka-Nas-tym

Petra

Blog

MOJE MOTTO

„Že nedostanete v životě vždy, co chcete, je někdy obrovské štěstí.“

Dalajláma

 

O mně:

Jmenuji se Petra.  Jsem celoživotní psavec. K tomu, aby se z koníčku stal předmět podnikání, mě přivedla naše dcera. Respektive její handicap, kvůli kterému jsem tzv. formální pečující. Znáte to – sedíte léta v kanceláři a děláte práci, která vás vlastně příliš nebaví. Ale děláte ji tak nějak ze setrvačnosti, a také proto, že se bojíte přistoupit ke změně. Mně do cesty vstoupil dceřin handicap, kvůli němuž jsem zaměstnání opustila. Po letech, během nichž jsem jen pečovala (dceru mám i v domácím vzdělávání) a psala jen na svůj blog, pro přátele a jako dobrovolník pro neziskový sektor, jsem se rozhodla jít do podnikání. Díky Anetce, kterou jsem kdysi poznala právě díky handicapu našich dětí, jsem se dostala ke 30tidenní výzvě. Moje články můžete číst na blogu. Spolupráce mě velice těší, baví, dává mi smysl.

Co mám ráda? Jé, toho je hodně! Miluji svou rodinu. Náš život sice silně ovlivňuje jedno z dceřiných postižení (ano, má jich celý „balíček“, ale jen to jedno nás dokázalo opravdu srazit na kolena, je to záležitost, při níž je i nebezpečí náhlého úmrtí), přesto si vychutnáváme každý hezký okamžik. Jsme rodina milovníků přírody, rádi běháme po lese, houbaříme, trampujeme, koupeme se v přírodě… Takový „kousek přírody“ máme i doma, momentálně to jsou: asistenční pes plemene flat coated retrívr, dva zachránění kocouři a dvě morčata pořízená v azylu.

Potkat mě tedy můžete v přírodě, a věřte, že mě nepřehlédnete – právě díky asistenčnímu psovi a také díky opravdu velkému zdravotnímu kočáru. V této sestavě, kterou ve volných chvílích rozšiřuje ještě můj milovaný manžel, nás můžete potkat i ve vlaku nebo třeba někde u něčeho dobrého, občas i se zrosenou sklenicí.

Vidět se ale můžeme i třeba v divadle, to mám také moc ráda. Nebo v kině, na koncertě folkové, ale klidně i rockové hudby… Nebo na akcích našeho spolku, jehož jsem předsedkyní (Medvídek – spolek rodičů a přátel dětí s autismem; působí na Berounsku).

 

Co mě na 30tidenní výzvě baví? Že se tu profesionalita snoubí s lidskostí a empatií. A také s humorem. U některých příspěvků na sociálních sítích se velice bavím.

 

Fotogalerie: