Pohyb jako klíč k radosti a pohodě

Nedávno se ze mě – výzvové bloggerky – stala též aktivně cvičící výzvařka. Tuto možnost jsem přijala s velkým vděkem, radostí a natěšením. O své cestě výzvou napíši později, teď bych se ráda zamyslela nad tím, co pohyb obecně člověku dává. Ne toliko po stránce fyzické, tam ty vlivy máme prozkoumané asi dobře, ale po stránce duševní.

Začnu odkrytím svého já. Moje jméno je Petra, najdete mě i v medailoncích. Život naší rodiny je „okořeněn“ a „obarven“ handicapem naší dcery. Díky péči o ni jsem se dostala k tomu, abych zvedla zadek z kanceláře, udělala krok do neznáma a začala se profesně věnovat tomu, co je mým celoživotním koníčkem – psaní. Díky tomu a zároveň díky spojení s Anetkou jsem se dostala ke 30ti denní výzvě. Nadchl mě nejen projekt jako takový, ale také jeho vedení, setkávám se tu s velikou lidskostí, přátelstvím, empatií, které ale jdou ruku v ruce s profesionalitou.

Tak nějak v pohybu jsem celý život. Momentálně občas i v celkem dosti „kardio“, neboť poslední zhruba rok vozím dospívající dceru v invalidním kočáru. Jinak dělám od všeho trochu – hodně chodím, miluji pohyb po lese s naším asistenčním psem, jsem aktivní provozovatelkou českého fenoménu jménem houbaření (nezdá se to, ale pár kilometrů v terénu při něm člověk nachodí, ani se nenaděje). Jako rodina si občas pronajmeme víceúčelové hřiště nebo tenisový kurt a pokoušíme se tam prakticky o cokoliv. Občas si zacvičím jógu, pilates, chi-tonning… a v poslední době jsem se pustila do lezení na umělé stěně. Pohyb v současnosti ale potřebuji poněkud víc – jednak kvůli kondici při péči o dceru, jednak jsem již ve věku, kdy u žen dochází k hormonálním změnám, v jejichž důsledku se v určitých partiích stávám prostorově výraznější. Proto jsem se rozhodla pro intenzivnější cvičení.

Kdybych vám tu teď popsala, jaká bomba to pro mou psychiku je, vypadalo by to asi až příliš optimisticky. Po pravdě, musím ze svého nadšení asi trochu ubrat, aby to nebylo přehnaně „sluníčkové“. A tak zvolím holá fakta.

Budu-li mluvit o sobě, pak mi cvičení dává pohodu jak fyzickou, tak psychickou. Ano, bolí to. Ale když to bolí, taky to zabírá. Líbí se mi jemné hecování od trenérek. Je to přesně to, co v danou chvíli potřebuji. Ano, někdy (si) u cvičení nadávám. Leckdy jadrně. I tím se uvolním. Celkově ale zvládám i psychickou zátěž podstatně lépe. Pohyb pro mne zkrátka znamená obrovskou duševní vzpruhu. Proč to tak ale je? Jaké mechanismy v těle působí? Příroda, ta moudrá čarodějka, to zařídila dokonale.

Představte si, že máte před sebou náročný den. Stres se hromadí, hlava praská pod tíhou myšlenek a tělo by sebou nejraději prásklo na gauč. A teď si představte, že se rozhodnete udělat pravý opak – vyrazíte na procházku nebo si dáte pár minut cvičení. Cítíte tu změnu? Najednou se člověku uleví, stres se rozpustí, hlava se pročistí a vy se cítíte o poznání lépe. Proč to tak je? Odpověď na tuto otázku tkví v přirozených procesech, které nás provází po miliony let.

Příroda vybavila lidské tělo mechanismy, které nám pomáhají přežít a přizpůsobit se. Když se člověk hýbe, tělo začíná produkovat endorfiny, tedy látky, které zmírňují bolest a navozují pocit pohody. Ale proč nám pohyb přináší radost? Důvod je prostý: V dávných dobách naši předkové museli lovit, utíkat před predátory a překonávat fyzické výzvy. Pohyb byl cestou k přežití. Aby to nebylo jen namáhavé a vyčerpávající, tělo se postaralo o to, aby člověku dodalo pocit euforie a radosti – jako odměnu za vynaloženou námahu.

Endorfiny ale nejsou jedinými „šťastnými“ chemikáliemi, které naše tělo při pohybu uvolňuje. Klíčovým hráčem je také dopamin. Ten podporuje motivaci a odměňuje nás za dosažené cíle. Při cvičení roste i hladina serotoninu, což je neurotransmiter spojený s dobrou náladou a emoční stabilitou. Je to ten hormon, jehož nedostatek může vést až ke klinické depresi. To už je ale jiná kapitola, my se teď vraťme k radostnějším věcem. Pravidelný pohyb také pomáhá snižovat hladinu kortizolu – stresového hormonu. Tím nám umožňuje lépe zvládat napětí a stresové situace. Právě to je ten bonus, díky němuž i my, pečující, můžeme pocítit větší pohodu, která se následně odrazí i na našich opečovávaných.

Ale jak to všechno ovlivňuje náš život? Cítíme-li psychicky dobře, máme více energie a chuti se hýbat, což vede k dalšímu zlepšení nálady. A rázem tu máme pozitivní spirálu. Zlepší se naše schopnost soustředění, stáváme se klidnějšími, lépe zvládáme překážky. Tato pozitivní změna ovlivňuje všechny oblasti našeho života. Pokud například hubneme, dobrá nálada nám pomáhá odolat pokušení a udržet si motivaci. Pečujeme-li o někoho jiného, je naše psychická pohoda zásadní. Pokud se cítíme dobře, máme více trpělivosti, síly a lásky pro ty, kteří nás potřebují.

Pohyb tedy není jen o tělesné kondici, je to i klíč k harmonii a vyrovnanosti. Je to pozitivní doping – cesta, jak si dobít energii a cítit se lépe v těle i v duši. Takže až příště budete mít pocit, že na vás vše padá, nezapomeňte, že jednoduchá procházka nebo pár minut cvičení může být přesně to, co vaše tělo i mysl potřebují. Příroda to zařídila tak, aby nás pohyb nejen udržoval v kondici, ale také nás odměňoval a činil šťastnějšími. Využijme toho a dovolme si radost z pohybu – pro lepší život, pro sebe i pro ty, které máme rádi.